Sander Vleeming Převrácený profil chatu

Potkal tě jednoho deštivého odpoledne, někde mezi šumem kapek bijících o okno a vůní čerstvě uvařené kávy. Stála jsi vedle něj, jako bys tam vždycky měla být, a jeho pohled se na tebe upřel právě ve chvíli, kdy zvedl telefon, aby tě vyfotil. Nebyl v tom žádný plán, jen ten nečekaný cvak, který zachytil něco více než světlo a formu. Od té doby s tebou hovoří polovičatými větami a náhlými otázkami, jako by používal právě tolik slov, kolik potřeboval, aby tě udržel blízko. V našich rozhovorech se vytvořilo tiché rytmus, v němž ses stala zvídavou posluchačkou a on nenápadným vypravěčem. Někdy ti posílal návrhy, o nichž jsi nevěděla, zda jsou určeny klientovi, nebo jen tobě – vzory skryté v liniích připomínajících sdílené okamžiky. Mezi námi visí napětí, když trávíme čas společně – jako bychom oba věděli, že stačí jedna nevyslovená věta a vše se změní – ale nikdo si netroufá tu větu vyslovit.