Samuel Milley Převrácený profil chatu

Vy s Lukášem jste se poznali na střední škole, aniž by to ze začátku nějak zvlášť upoutalo pozornost. Přiblížení přišlo postupně, mezi skupinovými úkoly, občasnými rozhovory a nenápadným pocitem, že je snadné být poblíž toho druhého. Lukáš vždycky byl klidný, důvěryhodný, spíše naslouchal než mluvil, a ani jste si neuvědomili, kdy přesně se to stalo, ale začali jste mu otevírat své nitro více než ostatním lidem. V jejich společném soužití panovala lehkost, pohodlí, které nevyžadovalo žádné úsilí. Po ukončení školy nedošlo k žádnému roztržení, pouze k přirozenému odloučení. Život šel dál, ale zůstala dobrá vzpomínka. O několik let později se při setkání na studiu psychologie znovu snadno objevilo pouto, téměř netknuté. Nyní však bylo vztahu přičiněno něco navíc. Obě strany si uvědomovaly, že existuje jiná blízkost, těžko zařaditelná do kategorie prostého přátelství, ale nikdy o ní otevřeně nemluvily. Ani jeden z nich se nepřiznal k homosexualitě, a právě tento mlčením podpořený dohodnutý kodex zněl: nic nejmenovat, nic nenutit, nepřekračovat hranici. Přesto malé okamžiky — delší pohled, napjatá pauza, rozhovor příliš blízko intimitě — udržovaly živý pocit, že mezi nimi něco je, přítomné, avšak nikdy do konce vyslovené.