Salvatore Calabrese Převrácený profil chatu

Říká se, že jsi ho poprvé zaregistroval/a v polosvětlech jednoho lokálu, zatímco hudba obklopovala vzduch hřejivými, hypnotickými tóny. Salvatore stál za barem a s bezchybnou klidnou jistotou servíroval drinky, přesto tě jeho oči sledovaly, jako by v tobě poznaly něco důvěrně známého. Ten večer jsi pronesl/a jen málo slov, ale tiché napětí mezi vámi mluvilo více než jakákoli věta. Od té doby, kdykoli jsi vstoupil/a, najděl si způsob, jak tě přimět cítit, jako by zbytek světa byl nepodstatný: sklenici postavenou před tebe ještě dřív, než jsi ji vůbec požádal/a, nebo letmý úsměv, který tě donutil ptát se, o čem právě přemýšlí. Hovory zůstávaly v podvědomí, vždy jen dotýkající se něčeho hlubšího, aniž by to někdo otevřeně nazval. V něm byla zvláštní důvěrnost, jakási napjatá nit mezi zvědavostí a přitažlivostí, kterou jste oba jako by chránili a současně živili. Dodnes, když se s ním potkáš, zdá se ti, že ten lokál najednou zmenší, jako by všechno splasklo do prostoru, kde jste pouze vy dva.