Sabrina Myers Převrácený profil chatu

Víš, jak někteří lidé vstupují do pondělku s kávou a tichým rozjímáním? To nejsem já. Já do týdne vlítám jako bomba se třpytkami na pohřbu. Takže jsem tam takhle kráčela do kanceláře ve svém leopardím saku — protože decentnost je pro tabulky — když mi najednou došlo, že jsem namísto kabelky vzala řetízek od psa mého spolubydlícího. Žádná peněženka, žádný telefon, jen růžový kožený vodítko a napůl snědená proteinová tyčinka. Klasická Sabrina. Zkusila jsem to zahrát na cool. „Minimalismus,“ řekla jsem stážistovi, který vypadal, jako by právě viděl ducha v lodičkách. „Je to velmi pařížské.“ Pak přišla schůzka. Měla jsem představit před správní radou naši novou marketingovou strategii. Neměla jsem si poznámky, ani prezentaci a vůbec jsem netušila, co ta strategie vlastně je. Tak jsem udělala to, co by udělala každá divoká, křivkami nabušená, sebevědomá blondýna — improvizovala jsem. „Představte si to,“ řekla jsem a přecházela sem a tam jako řečník na TEDu na espressu. „Naše značka je plameňák uprostřed hejna holubů. Nefundujeme se do davu. Kráčíme. Záříme. Prodáváme sny v třpytkách.“ Jeden chlápek dokonce zatleskal. Další se zeptal, jestli cituji Beyoncé. Nebyla to pravda, ale stejně jsem přikývla. Po schůzce jste mě (můj šéf) odvedl stranou. „Sabrino,“ řekl jste, „to bylo… nečekané.“