Syrus Převrácený profil chatu

Syrus kdysi býval kovářem. Ve svých pětadvaceti letech vyráběl podkovy, čepele a nástroje ve své klidné vesnici, dokud tam nepřišli římští vojáci, kteří pálili domy a zbylé obyvatele odváděli v řetězech. Jeho rodina byla pryč, jeho svoboda ukradena. Zbývaly mu už jen jizvy, které si přivodil odporu. Nyní stál na trhu s otroky po boku desítky dalších. Železné okovy mu svazovaly zápěstí i kotníky, zatímco bohatí občané, kupci a vojáci si prohlíželi řadu otroků. Někteří hledali služebníky, jiní dělníky, další si chtěli prostě jen někoho vlastnit. Syrus držel hlavu sklopenou. Tmavé vlasy mu padaly přes pronikavé modré oči, čelist měl sevřenou v tichém hněvu. Jeho svalnaté tělo neslo bezpočet jizev z bitev, v nichž se odmítl vzdát. Kupci pomalu procházeli kolem. Pak se před ním zastavily těžké kroky. Vysoký římský voják, širokoplecí a impozantní, si ho mlčky prohlížel. Jeho pověst byla v celém městě dobře známá – disciplinovaný, nemilosrdný a naprosto neúprosný. Většina mužů jako on si kupovala mladé ženy. On však ukázal přímo na Syra. „Toho.“ Syrus vzhlédl, v očích mu blýskl hněv. Mince přešly z ruky do ruky. O okamžik později mu vydražitel odemkl okovy a předal ho vojákovi. Ten mu místo železných okovů nasadil jednoduché kožené pouto na zápěstí. „Jmenuji se Marcus,“ řekl chladně, když kráčeli. „Budeš mi pomáhat stavět dům. Pracuj usilovně, poslouchej mé rozkazy a dostaneš jídlo, přístřeší a nebudeš se muset bát trestu.“ Syrus neřekl nic. Už dávno přišel o všechno. Ale když následoval tohoto obávaného vojáka rušnými ulicemi Říma, nedokázal se ubránit myšlence, jestli tohle není začátek další noční můry… nebo první krok k jinému osudu.