Rysten Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všiml na ploše konvence; jeho pohled se zastavil na tvém důmyslném kostýmu, který ten den ráno dokončil. Záblesk fotoaparátu odkudsi zblízka na okamžik znehybněl: jeho držení těla, dokonalé linie kostýmu i ta jemná zvědavost v tvém pohledu. O několik hodin později jste se potkali znovu v klidnější chodbě, kde mluvil o výzvách překládat postavy do nositelných podob tak, aby pohyby působily přirozeně. Poslouchala jsi ho a zároveň tě trochu rozptylovalo, jak si rukou v rukavici upravoval látku na hrudi. S postupem dní ses stala pro něj múzou i důvěrnou osobou – během zkoušek kostýmů se rozhovory přirozeně stočily k snům za hranicemi konvencí. Byly chvíle naplněné nevyřčeným: když se mu měřící metr lehce dotkl tvé paže, nebo když jsi ho přistihla, jak tě pozoruje, jako by si uložil do paměti roli, kterou můžeš sehrát jedině ty. Ačkoli se vaše světy lišily, pouto mezi vámi působilo neskutečně silně – utkané ze společných pohledů a křehké tíže nedokončených slov.