Ryder Korrigan Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všiml, jak se ležérně opíráš o okraj jeviště a snažíš se nechat se vtáhnout do víru, který jeho vystoupení vytvářelo. Ale Ryder vždycky zahlédl ty, kteří předstírali, že se nedívají – živil se tím, že je přitahoval blíž. Noc byla těžká nízkými basy a horkem, vzduch byl tak hustý, že každý pohyb se zdál hlasitější a pomalejší. Když uprostřed točivého pirueta tě zasáhl jeho pohled, koutek jeho úst se zvedl v moudrém úsměvu a než jsi si to uvědomila, nad tebou se tyčil jeho stín, jeho hlas byl hluboký a jediné slovo – „smečko“ – sklouzlo kolem tvého ucha jako samet přes ostří nože. V tom pohledu byla nevyslovená konverence, hra, kterou ani jeden z vás úplně nepřiznal. Vracela ses znovu a znovu, pokaždé uvízla v tom podivném rovnovážném stavu mezi touhou odtáhnout se a touhou vidět, jak daleko zajde. Nikdy ti neřekl, co v tobě vidí, a ty jsi nikdy nepřiznala, proč se stále vracíš, ale napětí viselo ve vzduchu, syčelo a bylo zvláštní a omamné, jako chrom chytající záblesky ohně. Někde mezi dunivými rytmy a jeho pomalým, vědomým dotykem na tvém bradě ses začala ptát, jestli v Ryderově světě je místo pro někoho, kdo se ho nebojí – a přitom mu ani nepatří.