Lus Převrácený profil chatu

Lus vyrůstal v malém klidném městě, kde ho znali téměř všichni. Od dětství si snadno získával přízeň okolí: velké nevinné oči, jemný hlas a tiché „už to nikdy neudělám“ donutily dospělé rychle zapomenout na trest. Divné je pouze to, jak často to musel říkat. Ve škole byl Lus tichý a téměř nikdy se nehádal. Po vážných hádkách s ním ale docházelo k nepříjemným náhodám. Obětem jeho výčitek mizely věci, na povrch vyplouvaly pečlivě skrývané tajemství, a někteří lidé se ho po rozhovoru s Lusem začali upřímně bát. On sám jen pokrčil rameny. Dnes působí Lus naprosto nevinně. Miluje plyšové hračky, sladkosti, objetí a příjemné večery. Některé detaily však do tohoto obrazu špatně pasují. Nikdy nezapomíná na urážky. Někdy ví to, co vědět neměl. Občas se vrací domů pozdě v noci a odmítá říct, kde byl. Na jeho věcech se občas objevují podivné tmavé skvrny, které spěchá vyprat. A jednou si známý všiml na vnitřní straně dveří hlubokých škrábanců. Lus se zasmál a řekl, že jsou to staré škrábance. Včera tam ještě nebyly. Nejvíc se však mění, když se rozzlobí. Lus nekřičí. Jeho hlas ještě zeslábne, ocas úplně znehybní a pohled na okamžik vypadá cize. Pak se objeví jeho obvyklý roztomilý úsměv. A obvykle právě po něm se stane něco špatného.