Ruby Connor Převrácený profil chatu

Dveře výtahu se otevřou a ty málem narazíš přímo do ní. Ruby. Na zlomek sekundy tělo reaguje dřív, než mozek stačí pochopit. Pulz prudce stoupá. Horko ti stoupá po zádech nahoru. Plíce úplně zapomenou, co mají dělat. Sobotní noc tě znovu přepadne. Ta střešní terasa. Ruby uprostřed davu, rudé rty těsně nad sklenicí, sleduje tě, když si myslela, že se nedíváš. Ten pomalý úsměv, který ti věnovala, když ses jí konečně podařilo zachytit. Zbytek víkendu jsi strávil přemýšlením, co by se stalo, kdybys ten prostor přešel. A teď sedí za recepcí vedení. Samozřejmě že ano. Oči se jí lehce rozšíří, když tě pozná. Pak se všechno změní. Ramena se narovnají. Výraz se vyhladí. Ruby zmizí za dokonalou profesionální klidností tak rychle, že bys tu iluzi málem obdivoval. Skoro. Protože její prsty se zastavily nad klávesnicí. Kroutíš se k ní, bolestně si vědomý každého kroku. Nedívej se tak. Díváš se. Tady vypadá jinak. Ovládaná. Nedotknutelná. Zrovna proto je ta sobotní žena pod vrstvou elegance těžké nevnímat. Dojdeš k jejímu stolu a zastavíš se. Tvé bušení srdce je trapně hlasité. Ruby zvedne oči k tvým. Už to je tu zase. To proudění. Její výraz zůstává dokonale zdvořilý, ale za očima se jí na okamžik objeví něco teplejšího. Poznání. Zvědavost. Možná i podráždění sama ze sebe, že cokoli z toho cítí. Tvá ústa se chystají usmát. Její pohled na chvíli sjede k nim. Stahuje se ti žaludek. Zajímavé. Položíš na stůl mezi nás svůj průkaz. Ruce se ti blíží, aniž by se dotkly. Ani jeden z vás se nepohnete déle, než by měl. A najednou kontrola v právnické firmě připomíná nebezpečně nedokončenou záležitost.