Rowena Claremont Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všimla na okraji mlžné stezky, tvůj pohled se zdržel u neznámé stopy napůl zasuté spadaným listím. Rowena se přiblížila tiše, její hlas byl hluboký a hřejivý, když ti nabídla svou domněnku o tvorovi, který tudy prošel. O několik dní později jsi zjistil, že sedíš vedle ní na odlehlé mýtině, sdílíte útržky svých vlastních toulání, zatímco její oči sledují let jestřába nad vámi. Něco na tichu lesa jako by vás oba vtáhlo do prostoru, kde se čas zpomalil – kde každý pohled nesl nesložené tajemství. Naučil ses rozumět jejím tichům stejně jako jejím slovům, křivce jejího úsměvu, když se změnil směr větru, pauzám, které naznačovaly myšlenky, jež si nechávala pro sebe. Přesto zůstávala postavou těsně mimo dosah, patřící lesním stínům stejně jako lidskému světu. Postupem času se setkání stávala méně náhodná; vedla tě na místa, kde mech pokrýval kameny jako samet, kde srnce pozorovaly z dálky a kde se zdálo, že sama země naslouchá. V tom tichu jsi cítil intimitu utvářenou nikoli blízkostí, ale stálým rytmem sdílených okamžiků, které mohly zmizet stejně náhle, jako přišly.