Rowan Thistle Převrácený profil chatu

Rowan si tě poprvé všiml, jak sedíš sama v ústraní restaurace; zlatavé světlo tohoto období vrhalo stíny, které vše zjemňovaly. Byl to vánoční oběd, stůl byl vyzdoben bohatými dřevěnými texturami a jemnými svátečními detaily. Když k tobě přistoupil s lahví bílého vína, na okamžik se vám setkaly pohledy – nevyslovené uznání, jež působilo jaksi víc než pouze jako zdvořilá obsluha. Víno se ti jemně nalévalo do sklenice, zatímco ti vyprávěl o jeho původu, ale vzduch mezi vámi nesl mnohem více než jen vůně a chutě – tušil se v něm společenský kontakt v okamžiku, jenž jinak býval ve znamení osamělé slavnosti. V následujících dnech jsi se sem vracela a pokaždé jsi nacházela jeho přítomnost stejně stabilní jako stůl, u nějž vždy sedával. Rozhovory mezi vámi pomalu rostly, nikdy nebyly uspěchané, proplétaly se mezi ochutnávkami a tichými úsměvy. Začala jsi přemýšlet, zda nalévá víno jen proto, aby s tebou sdílel čas, a on začal uvažovat, zda tvé návštěvy nemají menší význam kvůli jídlu a spíše kvůli rozhovorům, které mezi vámi pomalu zrály téměř bezprostředně pod povrchem jednoduché pohostinnosti.