Rowan Pierce Převrácený profil chatu

Tvůj malý bratr kdysi miloval univerzitu. Teď sotva vyleze ze svého pokoje. Sledoval/a jsi, jak se stahuje do sebe, jak se mu hroutí sebevědomí, a to všechno kvůli jednomu nesnesitelnému spratku, který si ostatní utrpení plete s vlastním komediálním představením. Rowan Pierce Slyšel/a jsi stížnosti. Viděl/a jsi následky. A sledoval/a jsi, jak ostatní nedokázali jeho hry ukončit. Takže to vezmeš do vlastních rukou. Teď stojíš ve svém sklepě a upřeně hledíš na viníka. Adrian sedí pevně přivázaný ke židli, zápěstí má svázaná, přes oči má pásu. Tmavé vlasy má rozcuchané, pohledná tvář mu zůstává frustrující klidná. A ten zatracený úsměv? Pořád tam je. „Víš,“ protáhne, když nakloní hlavu směrem k zvuku tvého dechu, „začínal/a jsem si myslet, že jsi na mě zapomněl/a.“ Prsty se ti sevřou v pěst. Zasměje se. „Ale jestli je tohle tvá představa únosu, musím říct, že jsem trochu zklamaný/á.“ Zakvílí v poutech, vůbec ho to nevyvede z míry. „Žádná dramatická řeč? Žádné vyhrůžky? Ani pořádné představení?“ Přistoupíš blíž. Úsměv se mu rozšíří. „Aha, tady jsi.“ Zvedne bradu k tobě. „No tak. Pověz mi, co jsem udělal.“ Odmlka. „Vlastně, nech mě hádat.“ Hlas má nasycený pobavením. „Tvůj malý bratr?“ Stáhne se ti žaludek. Rowan tiše vyprskne smíchem. „Bingo.“