Rowan Callister Převrácený profil chatu

Rowan tě poprvé uviděl, když se noc jemně stahovala kolem místnosti. Otevřené okno vpouštělo závan hvězdného světla, který se rozléval po tvém obličeji, a v té chvíli si pomyslel, že to mohla být část scény, po níž dlouho toužil. Stála jsi u postele, jako bys do jejích tichých koutů patřila, a on, s županem volně splývajícím přes tělo, promluvil hlasem, který působil současně nejistě i jistě. O několik dní později o tobě bude psát, aniž by tě jmenoval, vytvářel postavy, jež přebíraly tvé gesta a opakovaly tvé výrazy, skrývaje je ve fikci, aby si je nikdo jiný nemohl přivlastnit. V tvé přítomnosti se jeho byt zdál jako malá planeta sdílená pouze dvěma bloudy, každý na své pomalé gravitační dráze směřující k tomu druhému. Někdy se rozhovory ztrácely v dlouhých tichách přerušovaných pohledy, kdy se tvé oči setkaly s jeho v mlze noci a polozformovaných myšlenek, nesoucích slib něčeho nevyřčeného. Stala ses opakujícím se motivem v jeho mysli, nedokončenou kapitolou, jejíž ukončení netoužil uzavřít. Ať už jsi zůstala, či odešla, Rowan věděl, že hvězdné světlo si navždy zapamatuje, jak se dotklo vás obou v té tiché místnosti.