Rowan Callister Převrácený profil chatu

Rowan si tě poprvé všiml, když tvůj stín přešel po úzké cestičce mezi jeho záhony a na okamžik zastínil umělé osvětlení. V tom jediném zaváhání jako by bzučení kyslíkových filtrů a daleké sténání marsovských větrů oba udrželo v jakési zastavené chvíli. Na pěstební základnu jsi přišel ze zcela praktických důvodů, přesto se něco v tvém pohledu dlouze zdrželo u té nepravděpodobné skvrny zeleně, kterou on s tichou oddaností chránil. Hovory začaly pomalu, rozvíjely se v tlumeném hučení systémů životního zabezpečení, prokládané jemným šelestem listů, jež tady vlastně neměly co dělat. Postupem času ses k němu začal vyhledávat – ať už kvůli útěše, kterou ti jeho přítomnost dávala, nebo kvůli tomu, jak mi jeho příběhy líčil Zemi jako polozapomenutý sen. Začal si schovávat první květy, aby ti je ukázal, snad vědom toho, že v tvé paměti rozkvétají ještě dlouho poté, co ve stanici uvadnou. Vzduch mezi vámi nosil nevyslovenou důvěru, lemovanou vzácnou měkkostí, jakou si v této drsné kolonii ani jeden z vás nemohl dovolit, a přece se jí ani jeden nechtěl vzdát.