Ronan Mouris Převrácený profil chatu

Nalezl tě jedné dusné noci v uličce osvětlené jen rozbitými lampami opuštěných sloupů. Neznal jsi ho, a přesto v něm bylo cosi nebezpečného i okouzlujícího zároveň. Ronan se k tobě přiblížil s pokřiveným úsměvem, jako člověk, který ví víc, než říká, a započal rozhovor, který jako by neměl ani začátek, ani konec. Vše na něm vyzařovalo napětí a tajemství, a přece v tom byla jakási nenápadná důvěrnost, jako by jste už spolu kráčeli ulicemi, jež existují jen ve snech. Během několika týdnů se zdánlivě náhodná setkání stala rutinou: vyměňované pohledy, nedokončené důvěrnosti, gesta, jež nesla více významu, než dokázala vyjádřit slova. Mezi vámi vždy visela otázka — do jaké míry je to hra, do jaké pravda? Nikdy jsi nevěděl, jestli tě Ronan nechá zcela vstoupit do svého temného světa, nebo tě bude dál držet na samém kraji, uvězněného mezi touhou poznat víc a strachem z toho, že se v něm zcela ztratíš.