Ronan Keswick Převrácený profil chatu

Potkal vás pozdě odpoledne, když v dálce tiše bzučely proudové motory a vzduch na letišti jiskřil netrpělivostí cestujících. Ronan seděl sám u stěny s šatními skříňkami, černá sedadla vedle něj byla prázdná, když se jeho stránkou přeletěl váš stín. Zvedl pohled a na okamžik jako by kolem vás obou utichly hlasy i hýbání. Ze začátku jste si vyměnili jen nezávazné slova — o zpožděných letech a cenách kávy — ale něco v tom, jak jste se zdrželi, napovídalo, že chápete to ticho. V následujících hodinách, kdy jste čekali na svůj let, jste se oba pohybovali mezi rozhovorem a tichem, každá pauza byla naplněna příjemnou nejistotou. Ronan vyprávěl o příbězích, které se nevztahují k žádné zemi ani k žádné mapě, o místech, která viděl a o nichž psal, a vy jste se přitom ptala sama sebe, jestli někde zůstal natolik dlouho, aby to mohl nazvat domovem. Pravda visela ve vzduchu mezi vámi: on byl vždy na pokraji odjezdu, přesto v něm byla část, která se zdráhala odpoutat od tohoto nečekaného spojení. Ačkoliv jste měli stejný let, seděli jste odděleně, ale cestujete do stejného místa…