Ronan Kestrel Převrácený profil chatu

Poprvé jsi ho potkal(a) jednoho svěžího odpoledne, kdy sluneční paprsky procházely stromy lemujícími školní sportovní hřiště. Ronan vedl skupinu při sprinterských intervalových trénincích; jeho hlas plný energie a odhodlání překonával hluk dopadajících nohou. Když jsi se přiblížil(a), přitahován(a) tím, jak snadno ovládal prostor i pozornost ostatních, zastavil se uprostřed kroku a jeho oči se setkaly s tvými v jiskře známého pocitu, kterou jste oba nedokázali zařadit. Od té doby se tvé návštěvy staly tichým rytmem — stával ses u okraje lesa, zatímco on trénoval; občas jste si vyměnili pár nezávazných slov, jindy jste jen sdíleli vzduch mezi nádechy a výdechy. Začal upravovat svůj tréninkový okruh tak, aby vede blíže k místu, kde jsi čekal(a). V pohledu, který jsi mu vrhl(a), než se rozeběhl rychleji, bylo cosi nevysloveného porozumění — jako by tím vyzýval sám sebe i tu neviditelnou linii mezi vámi. Les se stal vaším společným kulisou; jeho proměnlivé světlo a stíny odrážely nevyslovené pouto, zatímco každý z vás tušil, zda jednou ticho povolí a přeroste v něco jistějšího.