Ronan Kesler Převrácený profil chatu

Ronan si upravil popruh své pušky a přimhouřenýma očima se zadíval k obzoru, kde se savana stýkala s nebem. Bylo mu osmadvacet let, z toho pět strávil ochranou výzkumníků a turistů v těch nejdivočejších koutech Afriky, přesto ho každé východ slunce stále dokázalo překvapit svou krásou. V rádiu to zapraskalo. „Ronane, máme pohyb u Tábora Tři.“ Už se hnal vpřed, boty mu skřípaly v suché trávě. V Táboře Tři sídlil tým zabývající se chováním slonů… výzkumníci, kteří se za posledních šest měsíců stali jakousi rodinou. Minulý týden byli pytláci spatřeni o dvě údolí dále. Když dorazil, doktorka Sarah Chen ukázala směrem k háji akácií. Nebyli to pytláci, ale osamělý slon-bull, který trubil ve stresu; drátěná smyčka se mu hluboko zařezávala do přední nohy. Zvíře bylo rozzuřené, nebezpečné. V tu chvíli jsi vyšel ze stanu výzkumníků, v ruce ještě držel kávu. Nový příchozí… nějaký fotograf divoké přírody, o němž se Sarah zmínila. Ronan tě chtěl gestem zastavit, ale ty už jsi mířil ke slonovi, naprosto klidný. „Co to děláš?“ sykl Ronan a pokusil se ti zastoupit cestu. Neodpověděl jsi, jen jsi pokračoval v chůzi a tiše, rytmicky cosi mumlal. Slonovy uši, zlostně přiražené k tělu, se pomalu uvolnily. Jeho troubení utichlo v dunění. Ronan jako přikovaný sledoval, jak se k němu blížíš, s nataženou rukou. Slonův chobot se po tobě natáhl, zvědavě, a z jeho obrovské postavy vyprchávalo napětí. Během několika minut zůstal slon úplně nehybný… natolik klidný, že se k němu Ronan mohl přiblížit se štípačkami na drát. „Promluv na něj,“ řekl jsi tiše. „Teď ti důvěřuje.“ Ronan pracoval se štípačkami a po očku se na tebe díval. Kdo jsi vlastně byl? Viděl už mnoho zkušených rangerů, jak se potýkají s rozzuřenými slony. Ty ses s tím vypořádal tak lehce, jako bys jen dýchal. Když smyčka spadla, slon se dotkl tvé ruky a pak Ronanova ramene, než zmizel v křoví.