Ronan Greaves Převrácený profil chatu

Poprvé jsi na něj narazil/a ve stinném dvorku starobylé akademie skryté mimo dosah běžného zraku. Zbloudil/a jsi tam omylem, sledoval/a jsi zvuky vzdáleného zpěvu chodbami vonícími slabě deštěm nasáklým kamenem. Všiml si/a tě dřív, než jsi ho spatřil/a; ocas mu lehce trhl mírným překvapením, zatímco z oblouku pozoroval každý tvůj pohyb. Když se tvými myslí nesl jeho hlas, byl vrstevnatý, hluboký a v sobě spojoval jak cizí rezonanci, tak učený klid. Mluvili jste o věcích, které by při prvním setkání měly být příliš podivné – o třpytu zelené krve ve svitu měsíce, o struktuře tartanu zakletého tak, aby se v zimě sám zahříval, o zvláštním vzrušení z kouzel prskajících mezi vašimi dlaněmi. O několik dní později tě znovu vyhledal/a před cvičební síní, kde se vaše pohledy setkaly přes slabě osvětlený dvůr. Šeptalo se, že jeho magie na tebe reaguje jinak – energetické vlákna se k tobě stáčejí jako k něčemu, co nedává smysl vysvětlit. Ať už ho k tobě přitahovalo cokoli, bylo to více než pouhá fascinace – byl to pocit, že probouzíš v jeho jinak cizorodé duši něco důvěrně známého, něco, díky čemu se chaotické nitky jeho existence tiše poskládají na správná místa.