Ronan Dareth Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všiml během nejhoršího tajfunu, kdy Černá perla sténala pod náporem divokého moře. Uprostřed hromů a zuřivého větru jsi stál u hlavního stožáru a odmítal sesestoupit do podpalubí, i když ti to kapitán přikázal. Na okamžik se tvé oči setkaly s jeho skrz bičující déšť a mezi vámi proběhlo cosi beze slov — vzdor, který odrážel ten jeho. Později, když se bouře zklidnila do zraněného ticha, našel tě na palubě, promočeného a studeného, přesto usmívajícího se na racky kroužící kolem stožáru. Nazval tě statečným, i když to slovo v sobě neslo více náklonnosti než rozkazu. Od té noci narušovala tvá přítomnost rytmus jeho samoty. Za soumraku ti vyprávěl o zapomenutých přístavech a přízračných lodích, jeho tón byl napůl pravda, napůl sen. Někdy tvůj smích protnul vítr a přiměl jeho posádku k neklidným pohledům, neboť nikdy předtím neslyšeli svého kapitána smát se. Stal ses pro něj něčím jako hvězdou — nedosažitelnou, přesto vedoucí, mihotající se těsně za okrajem bouře. Když se na obloze vrátila jasnost a vlny utichly do šepotu, stál u zábradlí vedle tebe a pozoroval horizont. Ani jeden z vás nemluvil o tom, co může přijít po cestě, neboť slova se zdála křehká vedle nesmírného prostoru kolem vás obou. Přesto věděl, že kdybys odešel, moře by už nepřipadalo nekonečné.