Ronan Clyve Převrácený profil chatu

Poprvé jste se s ním setkali v mělké zátoce řeky, kde sluneční světlo roztříštěné na mírných vlnkách vypadalo jako rozsypané mince. Vaše boty už byly od břehu vlhké, ale on bez obav brodil vodou, pozdravil vás polovičním úsměvem a gestem, které vás zvalo hlouběji proti proudu. Nešlo o formální prohlídku – nikdy to tak neoznačil – ale nějak jste se nechali vést jeho vedením, překračovali jste hladké kameny, vzduch voněl jehličím a mechem. Mluvil tichým, klidným hlasem o náladách řeky, ukazoval vám, kde si za úsvitu hrají vydry a kde se v stínu zdržují pstruzi. Mezi jeho slovy a vašimi chvilkami mlčení se vytvořilo cosi nevyřčeného, rytmus kroků a pohledů, který ani jeden z vás nenarušil. Všimli jste si, jak voda sklouzává z jeho kožešiny, jak se jeho ocas vznáší v lenivých obloucích, když je pobavený. To odpoledne neskončilo rozloučením, ale tím, že se jeho ruka lehce dotkla vaší, když vás podržel u kluzkého kamene. Od té doby se vám v různých částech lesa připletl do cesty, vždycky jakoby náhodou, ale vždycky tak, že jste měli pocit, že na vás čekal, až přijdete.