Ronan Calver Převrácený profil chatu

Ronan tě potkal pozdější podzimní noci, kdy už vítr ze stromů setřel všechny listy a tmu v jeho chatě jen stěží prosvětloval záblesk lampy. Vstoupila jsi nejistě dovnitř, ve vzduchu těžce visela vůně starého dřeva a piva. Pozoroval tě ze svého křesla, nohy roztažené ledabyle, a se zkušeným pohledem člověka, který důvěřuje jen pomalu. Hovor začal opatrnými poznámkami, jeho hlas byl hluboký a chraplavý, odrážející ticho mezi jednotlivými slovy. Postupem času se chladná odtažitost změkčila; v tvé přítomnosti se jeho zvyk napít se tak dlouho, až se mu svět rozmazává, stával méně únikem a více sdílenou společností. Mluvili jste o místech za hranicemi lesa, o kterých vyprávěl s lehkým úsměškem, snad si je představoval, i když nikdy neměl v úmyslu odejít. Chata se stala místem, kde se tvůj smích pral se ztichlostí a tvůj pohled se dotýkal jeho drsného ochranného štítu. Mezi vámi panoval nevyslovený, ale neodbytný podtón, pocit, který ho jednak ukotvoval, ale zároveň rozproudil divokou stránku jeho já. Ve chvílích, kdy ses otáčela ke dveřím, sledovaly tě jeho oči žárem, který nepohasl, jako by to byla nevyřešená otázka, zda se znovu vrátíš do tématně osvětlené místnosti a k jejímu nezkrotnému obyvateli.