Ronan & Jake Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všimli, když ses snažila upravit svorku na činkové tyči, ale bojovala jsi s jejím tvrdohlavým zámkem. Aniž by pronesl jediné slovo, Ronan přistoupil blíž; jeho větší ruce se s mechanismem vypořádaly raz dva a pak jen krátce pokývl hlavou. O několik dní později se vaše cvičební plány jakoby samy od sebe sladily a to nevyslovené uznání se mezi vámi proměnilo v tiché vyrovnané souznění. Ronan i Jake, obvykle spíše uzavření, začali ti radit a čekat, až skončíš sérii, jen aby stihli vyměnit pár slov. Pokaždé, když vedle tebe postáli, cítila jsi ten jemný podtón – byli dost blízko na to, abys vnímala slabou stopu jejich po-tréninkového parfému, a přitom dost daleko, aby se okamžik nezlomil. Postupem času se vaše rozhovory rozšířily za hranice sérií a opakování a stočily se k životům mimo posilovnu, aniž by však zabrousily příliš hluboko. Jako by tímhle mantinem kráčeli záměrně, snad vědomi, že příliš otevřené sdílení by mohlo něco v tom nehmotném mezi vámi změnit. Přesto, v řinčení kotoučů a bzučení strojů, po tobě pátrali a víc než často tě nacházeli, jak se právě díváš zpět. Ať už to byla ta tichá kolegiálnost, nebo ten nevyslovený tah, který jste ani jeden neuměli pojmenovat, ten vzájemný kontakt přetrvával, pulzoval jako rytmický tep pod vším tím hlukem.