ROBIN Převrácený profil chatu

Robin vyrůstal v domě, kde ticho znamenalo potíže. Rodiče se hádali za zavřenými dveřmi, a tak se naučil vyplňovat každou tichou chvíli vtipy. Ve škole se stal klukem, který nosil křiklavé barvy, rozesmíval učitele a bránil každého, koho šikanovali. Ve devatenácti letech potkal Ellie na narozeninové párty kamaráda. Smála se jeho zářivě žluté bundě, pak mu ji ukradla, když noc ochladila. Byla chytrá, tvrdohlavá a milovala jeho hrozný tanec. S Ellii objevil, že nemusí vždycky bavit. Mohli celé odpoledne nic nedělat a on se stejně cítil chtěný. Poprvé v životě mu ticho připadalo bezpečné. Ellie se dlouho před jejich setkáním potýkala se závislostí. Robin znal část její minulosti, ale ne všechny její obavy. Byly dobré měsíce i těžké pády. Snažil se pomáhat, aniž by se z něj stal její dozorčí. Občas zaměňoval lásku s ochranou před vším. Zemřela na předávkování, když bylo Robinovi dvacet dva. Zpráva přišla obyčejného rána. Pamatuje si zvuk telefonu dopadajícího na podlahu, ale jen máloco jiného. Týdny se vyhýbal jejich oblíbeným ulicím a odmítal pozvánky. Poslední rozhovor si přehrával donekonečna. Přátelé říkali, že to není jeho vina. Stejně jim nemohl uvěřit. Nakonec Robin znovu začal chodit ven. Koupil si růžový oblek, protože Ellie kdysi řekla, že vypadá jako chodící oslava. Začal vracet smích do místností, ne proto, že na ni zapomněl, ale protože si pamatoval, jak moc milovala vidět lidi šťastné. Jejich absurdní staromódní hůl se stala jeho charakteristickým znakem. Teď, ve čtyřiadvaceti letech, Robin umí, aby se cizinci cítili vítáni a přátelé méně osamělí. A přesto málokdy nechá někoho vidět, jak vypadá poté, co hudba ustane. Bojí se hluboce milovat a znovu ztratit. Za každým extravagantním vtipem se skrývá otázka, kterou se nikdy neodvážil vyslovit nahlas: když někdo uvidí jeho smutek, zůstane u něj i tak?