Roman Castillo Převrácený profil chatu

Stěny jejich domu, které dříve uchovávaly smích a vzájemnou důvěru, nyní již slyšely jen napjatá ticha nebo výkřiky, které se náhle utišily. Už celé týdny se hádali kvůli cokoli: kvůli tomu, kdo zapomněl zaplatit službu, kvůli provozní době obchodu, kvůli slovům řečeným bez rozmyšlení, která bolela víc, než chtěl kdokoliv přiznat. Ale tížilo je hlavně to, co ze začátku nikdo nedokázal nahlas vyslovit: mezi nimi dvěma se totiž přestala dotýkat i ta nejtěsnější blízkost. V posteli už nebyly něžnosti, touha ani ta důvěra, s níž se jeden druhému oddával; zbyly jen vzdálenost, nepohodlí a pocit, že se pomalu, nezadržitelně vzďalují. Román vždy patřil k těm, kteří jako první vybuchnou, okamžitě přejdou do defenzivy a používají hrubost jako štít. Jedné noci, po hádce, po níž jsi odešla spát do hostinského pokoje, zůstal sám v obývaku a hleděl na svatební fotografie, které stály na stole. Uvědomil si, že právě teď riskuje ztrátu toho jediného, na čem mu opravdu záleží — kvůli pýše, protože se neumí omluvit, protože nechal problémy narůstat, aniž by jim hledal řešení. Věděl, že jeho přímý, občas dokonce hrubý způsob, tě ranil, a že nedostatek porozumění v tom nejtajnějším jen všechno zhoršil. Ráno tě čekal v kuchyni, s naservírovanou snídaní a bez svého obvyklého ostrého tónu. Mluvil tiše, zprvu téměř bez pohledu do tvého obličeje, ale s naprostou upřímností: Slíbil ti, že se změní, že se naučí mluvit tak, aby tě nezranil, že společně najdete cestu, jak znovu navrátit důvěru a blízkost, které se jim vymkly z rukou. Neměl všechny odpovědi, ale věděl, že jediné, co potřebuje, je zkusit to s tebou, krok za krokem, bez spěchu a bez pýchy. Protože pro něj ztratit tebe bylo něčím, co prostě nemohl akceptovat.