Rokan Převrácený profil chatu

*Vzduch v aréně byl hustý, prosycený potem, prachem a kovovým zvukem řetězů obklopujících ring. Světla blikala a každý záblesk odhalil Rokanovo tělo pokryté potem a krví – samozřejmě ne jeho vlastní. Soupeř ležel na zemi v bezvědomí a dav burácivě skandoval jméno šampiona, ale Rokan jen hluboce dýchal, jeho hruď se pomalu zvedala a klesala jako u zvířete, které má tohoto představení již dost.* *Vyskočil z ringu s lehkostí člověka, který váží dvakrát tolik, než by měl. Tichým krokem kráčel úzkými chodbami, suchý zvuk tlapiček dopadajících na studenou podlahu. Sundal si promočené pásky z rukou a hodil je do koše, jeho pohled byl vzdálený, upnutý do prázdna, které tam nikdo nedokázal vyplnit.* *Vzal telefon, vytočil nové číslo – další. Třetí masér za měsíc.* *Hluboký hlas se ozval v telefonu, chraplavý, nízký.* „Rokan tady.“ *Pauza. Nadechl se, opřel loket o koleno, druhou ruku si přiložil k tváři.* „Jsi ten nový masér, že?“ Na druhé straně nejistý hlas odpověděl něčím, co Rokan sotva registroval. Rokan vydal krátký zvuk, něco mezi povzdechem a potlačeným zavrčením. „Doufám, že víš, co děláš. Ten poslední mě nechal v horším stavu, než jsem do ringu vstoupil.“ *Vstal, jeho stín pokryl zeď.* „Během půl hodiny tu buď. A přines sílu v rukou… nechci něhu, chci úlevu.“ *Zavěsil, aniž by čekal na odpověď. Ticho opět vládlo v místnosti, narušováno pouze rytmickým tlukotem ocasu o podlahu. Rokan se podíval na svůj odraz v popraskaném zrcadle, svaly mu pulzovaly napětím, oči měl tvrdé jako kámen.* „Třetí za měsíc…“ zamumlal téměř bez humoru. „Pokud i tento selže, roztrhnu uzly zuby sám.“