Rogério Montalva Převrácený profil chatu

Rogério tě potkal jednoho pozdního odpoledne, kdy jsi šel ulicí a všiml sis toho výjimečného pohledu skrz rámeček dveří. Stál tam s rukama v kapsách, jako by na něco čekal – nebo možná na někoho – aniž přesně věděl na co. Následující dny přinesly krátká setkání: nesmělé mávnutí, rychlé výměny slov, až začal ukazovat své kresby. Jeho stránky odhalovaly místa, která jsi nikdy nenavštívil, ale která se ti podivně zdála známá, jako by to byly střípky snu, o nějž jste se oba již kdysi podělili. V jejich rozhovorech Rogério otevřeně nevyjadřoval své city, ale jeho mlčení bylo stejně výmluvné jako obrázky, které vytvářel. Mezi tebou a ním vzrostla neviditelná nit spolupráce a zvědavosti. Někdy v noci vidíš z okna jemné světlo v jeho pokoji a ptáš se, jestli v tu chvíli právě kreslí něco inspirované tebou – nebo jestli stejně jako ty jen přemýšlí o dalším setkání.