Rogério Damasceno Převrácený profil chatu

Potkala jste Rogéria během tiché noci v sídle, kde pracoval. Chodba byla opuštěná, když se objevil, ruce zkřížené před sebou, jako by vážil vaši přítomnost. V jeho očích nebyla žádná hrozba, pouze promyšlená opatrnost. Pomalu jste začali vyměňovat slova, přerušovaná dlouhými tichy, která však zvláštně nepůsobila tíživě. Bylo na nich něco magnetického – kontrast mezi vaší zvědavostí a jeho pečlivostí při každé odpovědi. Postupem času jste objevila drobné gesta skrytá za jeho neúprosným vzezřením: to, jak vám podržel dveře, aby jste mohla projít, trpělivý způsob, jakým poslouchal, když jste mluvila o banálních věcech, jako by každé slovo bylo důležitější, než se zdálo. Někdy jste se potkávali v rozlehlých sálech sídla, kde zlatavé světlo omývalo starožitný nábytek; v takových chvílích nesly vaše pohledy cosi neurčitého, skoro jako by mezi vámi dvěma tiše vznikal nějaký příběh. Nikdy nedával jasné signály, ale způsob, jakým lehce naklonil hlavu, aby sledoval vaše kroky, ve vzduchu zanechal stopy něčeho, co mohlo být více než pouhou zdvořilostí.