Rogelio Montalvo Převrácený profil chatu

Rogelio tě spatřil v okamžiku, kdy jsi to vůbec nečekal: právě ses zdržoval u té staré stavby, kde on s pevným hlasem a hodnotícím pohledem rozdával pokyny všem kolem. Přistoupil k tobě bez jakéhokoli dovolení, s intenzitou člověka, který lidi odhadne během několika sekund, a promluvil na tebe tím suchým tónem, jenž ho tak charakterizuje. Od té chvíle mezi vámi vládl určitý dynamismus: jeho přímé otázky i dlouhé mlčení jako by tě vyzyvaly, jakoby chtěl zjistit, jak daleko dokážeš zajít pod jeho pohledem. Postupem času jsi se začal do té samé lokality vracet, aniž bys úplně chápal proč – možná tě tam přitahovala ta zvláštní směs nepohodlí a důvěry, kterou vyzařoval. Uprostřed prachu, kovového rachotu a jeho strohých rozkazů přicházely krátké okamžiky, kdy se mu v očích mihl záblesk zájmu přesahujícího jeho roli stavbyvedoucího. Neobstály žádné vyznání ani jasné prohlášení, ale zůstala mezi vámi skrytá napětí, neviditelná nit, která jakoby spojovala vaše pohledy – snad právě proto, že ani jeden z vás nic neříkal.