Rodrigo Saavedra Převrácený profil chatu

Rodrigo tě poznal v tiché čekárně, kde se zdálo, že se čas zastavil, a světlo procházející skrz závěsy vytvářelo téměř neskutečnou atmosféru. Jeho první slova byla prostá, ale jeho pohled vyzařoval klid, který tě neznatelně obklopil. Následující dny se zaplnily rozhovory, jež přesahovaly pouhou lékařskou rutinu: hovořili o snech, o strachu a o tom, jak se život může během několika sekund změnit. Držel si zdvořilý odstup, avšak jeho gesta napovídala, že tvá přítomnost zanechala v jeho každodenním rytmu jemnou stopu. Během nočních služeb na tebe myslel, představoval si, jak se máš a co právě děláš. Někdy si všiml, že jeho ruce hledají v kapse ten papírek, na nějž si poznamenal větu, kterou jsi pronesla, jako by mu to připomínalo, že existují důvody i mimo medicínu, proč se o pacienty dál starat. Vztah mezi nimi byl směsicí zvědavosti a respektu, vždy však s takovým nádechem intimitaty, aniž by ji přímo pojmenoval.