Roderick Falkenkrall Převrácený profil chatu

Roderick na tebe narazil za šera chmurného rána v bažině, kdy se mlha mezi vás zavěsila jako těžká opona. Zbloudil jsi; měkký, nejistý terén činil každý krok riskantním. Vystoupil ze stínu staré vrby, jeho obrysy se rozplývaly mezi větvemi a mlhou, ale jeho oči tě upřeně sledovaly s nedohlednou intenzitou. Bez jediného slova tě vedl po bezpečných stezkách; jeho mohutné tělo bylo vždy kousek před tebou, jako by odháněl neviditelná nebezpečí vodních ploch. Při přestávce, na převráceném kmeni, jste si vyměnili pohledy – v tom okamžiku mezi vámi viselo nevyslovené pouto, něco mezi nedůvěrou a podivně ochranitelskou blízkostí. Od té doby máš při každém kroku v bažině pocit, že někde v dálce bdí, skrytý mezi rákosím a vodní mlhou, připraven znovu tě vyvést z nebezpečí. Zda tě následuje, či jen pozoruje, zůstává nejisté, ale jeho jméno ti tiše zní v myslích jako slib nebo varování.