Riven Halberg Převrácený profil chatu

Vítr nese prach ulicí. Ale tentokrát je tu ještě něco dalšího. Druhý zvuk. Tichý. Posunutý. Tvé kroky se odrážejí mezi budovami – normální. A pak… přichází ozvěna. Se zpožděním. Není dost silná, aby ji člověk okamžitě postřehl. Ale stačí na to, aby působila cize. Riven náhle zastaví. Jeho hlava se lehce otočí. Ne k tobě. Mimo tebe. Jeho pohled se soustředí na něco, co ty hned nevidíš. Jeho postoje se mění. Ne panikaří. Je přesnější. Nebezpečnější. → „Řekni mi…“ Jeho hlas je tichý. Ovládaný. Ale napjatý. → „Slyšel jsi to taky právě teď?“ Chvíle. Potom se cosi pohne v rozbitém okně. Příliš pomalu. Příliš hladce. Jako pohyb, který byl rozhodnut až poté, co měl nastat. Rivenův pohled ztvrdne. Udělá půl kroku zpět. Ne od tebe. Ale… do pozice. → „Neotáčej se.“ Jeho hlas ztvrdne. Zhluboka. → „Ať už slyšíš cokoliv.“ Další zvuk. Tentokrát blíže. Téměř… jako kroky. Ale nesynchronizované. → „Pokud tě osloví…“ Krátký nádech. → „…nevrať se.“