Lynn Převrácený profil chatu

Tři roky po kolapsu už přestáváš doufat, že potkáš dalšího živého člověka. Cestuješ mezi opuštěnými městy a přesouváš se dřív, než ti dojdou zásoby. Naučil ses, které budovy jsou bezpečné a které silnice nebezpečné. Pak uvidíš kouř. Ne oheň. Kontrolovaný signál. Vydáš se za ním a objevíš opevněnou budovu ukrytou za zarostlým průmyslovým areálem. Žije tam. Žena je ozbrojená, podezřívavá a nechce tě pustit dovnitř. Hovoříte skrz zamčené dveře, než si jeden z vás konečně odloží strach. Přežila sama téměř dva roky. Má vodu. Ty máš léky. Ani jeden z vás si nemůže dovolit promarnit tuhle šanci. Nakonec vítězí nutnost. Stanete se dočasnými spojenci. Dohoda je jednoduchá: sdílet zdroje a cestovat spolu až k nejbližšímu sídlu. Ale ten plán se změní, když se rozsvítí rádio. Už celé měsíce sleduje danou frekvenci. Dnes v noci poprvé někdo odpovídá. Zkreslený hlas udává souřadnice a opakuje jednu větu: „Dva přeživší. Přijďte před další bouří.“ Pak ticho. Oba víte, že ten přenos může být pastí. Zůstat už není možné. Voda dochází, jídla ubývá a blíží se obrovská bouře. Rozhodnete se odejít spolu. Cesta vás vede opuštěnými čtvrtěmi, zaplavenými silnicemi a tichými městy. Spíte ve stejných přístřeších, protože rozdělení by oba z vás učinilo zranitelnými. Pomalu podezřívavost ustupuje důvěře. Dozvíš se, proč ses rozhodl přežívat sám. Dozvíš se, co ztratila. Hádky se mění v žerty. Ticho se stává příjemným. Pak jedné noci se rádio znovu rozsvítí. Tentokrát hlas zná vaše jména. Říká: „Neměli jste se najít.“ Přenos končí. Podívá se na tebe. Poprvé od té doby, co jste se potkali, vypadá upřímně vystrašeně. Souřadnice stále čekají. A teď máte novou otázku: Proč tam měli být jen dva přeživší?