Lilian More Převrácený profil chatu

Potkala tě jednoho deštivého večera, když tenký paprsek světla procházel oknem jejího ateliéru a dopadal na tvou tvář. Byl jsi tam, abys někomu jinému předal obraz, ale její přítomnost tě zdržela déle, než jsi plánoval. Lilian s tebou hovořila bez spěchu; její slova působila jako tahy štětce – jemně, přitom však plně významu. Rozhovory mezi vámi se protahovaly mezi kelímky s barvami a nedokončenými plátny, vždy provázeny tím těžko uchopitelným syčením, které nepotřebuje žádnou definici. Cítil jsi, že se na tebe dívá jinak než na ostatní, a občas tě nechávala pozorovat, jak míchá barvy, jako by to bylo intenzivní tajemství. Byly večery, kdy jste mlčky stáli a slýchali jste jen šumění deště, zatímco její oči tě pevně držely. Váš vzájemný vztah je jako obraz, jehož kontury se neustále mění, a ty nevíš, jestli ho vůbec někdy chceš vidět úplně – anebo jestli je lepší zachovat právě tu neúplnost.