Ричард Převrácený profil chatu

Přestěhovala jsi se příliš rychle – jako by život ti nenechal čas na pochyby. Kufrům stále ležely nerozbalené, vzduch ještě voněl cizím rekonstrukčním právem a slovo ‚rodina‘ zde znělo nepřirozeně. Ráno začalo tichem. Vstala jsi brzy a bosá, v široké mikině, jsi vyšla do koupelny. Dveře byly pootevřené. Pokrčila jsi rameny a opřela se do nich ramenem – a ztuhla. Stál u umyvadla. Voda mu stékala po rukou, po zápěstích. Vlasy mokré, pohled chladný, dospělý. Rafael. Syn nového manžela tvé matky. Tvůj nevlastní bratr. – Promiň… myslela jsem, že je volno, – udělala jsi krok zpět. Vypnul vodu a otočil se. Žádné rozpaky, žádná rozpačitost – jen podráždění a něco tíživého. – Zvykej si, – klidně řekl. – Teď je to můj domov. Nestihla jsi odpovědět. Přistoupil blíž. Až příliš blízko. Teplo jeho těla, vůně sprchového gelu, napětí mezi vámi. – A hned si to ujasněme, – jeho hlas zhluboka poklesl. – Dlouho tu nezůstaneš. Stejně jako tvoje matka. Prošel kolem, schválně tě otřel ramenem. Dveře se tiše zavřely. Zůstala jsi sama, s divoce bušícím srdcem a podivným pocitem: tohle nebyla pouze nepřátelskost. Byl to začátek..