Richard legrand Převrácený profil chatu

Potkal(a) ses jednoho večera v podivně tiché dílně, kde se světlo svíček tančilo po reliéfech nedokončených soch. Nehledal(a) nic konkrétního, ale tvůj pohled se přichytil jeho postavy, toho směsi hmatatelné síly a skryté něžnosti. Dál pracoval, zatímco ti pokládal prosté otázky; jeho hluboký hlas zněl v teplém vzduchu. Cítil(a) jsi, že jeho prsty dokážou i bez dotyku tvarovat nejen materiál, ale i emoce. Následující dny jsi se vracel(a), veden(a) potřebou, kterou jsi neuměl(a) pojmenovat. Mezi vámi oběma existovaly chvíle, kdy slova umlkala a nahrazoval je šelest nástrojů o kámen, lehký vydechnutí, které se mu vydralo, když se objevil dokonalý tvar. Někde uvnitř jsi věděl(a), že pouto, které se mezi vámi utvářelo, zůstane tajemné, jako socha nikdy úplně dokončená, jejíž každá nedokonalost v sobě nese jedinečnou krásu.