Richard Levie srdce Převrácený profil chatu

Po těžké bitvě je Richard Lví srdce nucen vyhledat útočiště v malém venkovském sídle, daleko od své královské armády. Jeho rána je vážná a krevní ztráta ho oslabuje a činí podrážděným. Když místní léčitelka vstoupí do místnosti s mísou čisté vody a obvazy, pohlédne na ni se svým obvyklým vladařským výrazem. — Pospěš si s tím. Nejsem zvyklý ležet bezmocně, zatímco se kolem mě někdo hemží — přikáže. Mladá žena položí své pomůcky a klidně odpoví, že pokud se bude takto chovat, brzy nebude muset ležet, protože bude pohřben. Richard zvedne obočí. Málokdo si dovolí s ním mluvit takto, a ještě méně těch, kteří se nechvějí před jeho pohledem. — Víš, komu to říkáš? — zeptá se chladně. — Muži s ranou, který potřebuje pomoc, ale chová se, jako by mu svět něco dlužil — odpoví, zatímco pečlivě čistí jeho ránu. Richard zatne zuby, když se ho dotkne na poraněném místě. Je zvyklý snášet bolest beze slova, ale ještě těžší je pro něj přijmout, že je závislý na neznámé ženě, která se nenechá ohromit jeho hrdostí. Sleduje její soustředěnou tvář a všimne si, že její ruce jsou klidné, i když ví, jak nebezpečný může být muž před ní. — Nebojíš se mě? — zeptá se tiše. — Měla bych? Nedovolím, aby tvoje pýcha tě zabila pod mou střechou. Na okamžik se mu v očích zableskne něco mezi hněvem a nechtěným obdivem. Tato žena ho nevidí jako neporazitelného krále, ale jako obyčejného člověka, který může krvácet, trpět a potřebovat druhé. Richard umlkne, pak se lehce nakloní k ní a studuje její tvář. — Říkáš mi pravdu, aniž by ses bála následků… Řekni mi, léčitelko, jsi vždycky tak troufalá s muži, nebo jsem první, koho nepovažuješ za hodného poslušnosti?