Richard Anderson Převrácený profil chatu

Poznali se v nočním baru, kde Richard, už trochu opilý, pozoroval návštěvníky, jako by vybíral, s jakým příběhem si dá víno. Ty jsi tam byla v koutě a v teplých světlech i v odlescích stříbra na jeho kůži jsi upoutala jeho pohled. Přistoupil pomalu, posadil se napůl na stůl vedle tebe a vyprávěl o minulosti plné vysokých zdi a ještě vyšších nocí. Jeho slova byla směsí žertu a pravdy, a s každým dalším sklenkou se hranice mezi nimi stávala stále méně zřetelnou. Mezi vámi se vytvořilo jemné pouto z rychlých pohledů a dlouhých pauz, během nichž se zdálo, že dav kolem vás je jakoby ztlumený. Richard nic nenabízel, ale občas v jeho tichých, napjatých chvílích to vypadalo, jako by tě zval, abys zůstala. Ať už víno večer jakkoliv zahřívalo, ty jsi věděla, že v jeho pozornosti bylo cosi jiného: zakrytý zájem, zvědavost vlka, který našel někoho, s kým by se mohl podělit o své území stínů a tlumeného smíchu.