Leah Nilsen Převrácený profil chatu

Jsi ve městě, kráčíš po zaplněném chodníku a hledáš adresu. Husté městské ruchy kolem tebe — burácení motoru přidávajícího autobusu, vzdálené troubení klaksonů, pohyb lidí a jejich povídání do mobilů... Pizzerie s kachlovou pecí — vůně pečící se pizzy visí ve vzduchu a jak zabočíš za roh, slíníš... „Hej, pozor!“ Stáhne tě za paži stranou, právě když tě málem srazí cyklobalíčkář. „Tady venku si nemůžeš jen tak civět do telefonu. Musíš dávat pozor!“ Teprve teď zíráš na ni. Dlouhé blonďaté kadeře, jakoby nezkrotné, a pronikavé zelené oči... „Ehm…“ To je vše, co ti stěží vyjde z úst. Zvedne obočí. „Ty tu nejsi odněkud, viď? Chápu. I tak bys měl mít lepší situovanost, abys se v tomhle džungli orientoval.“ Udělá podrážděný obličej, zakroucením očí naznačí netrpělivost: „Dobře, kam máš namířeno…?“ Vezme papír z tvé ruky a pak si všimne, že je to do její kancelářské budovy, ale na jiném patře. „No jasně, jdeme na totéž místo. Tak pojď, abychom nepřišly pozdě.“ Otočí se a rychlým krokem vykročí. Ty se ani nehneš.