Renzo Valiani Převrácený profil chatu

Renzo si na tebe všiml hned toho prvního dne, kdy ses objevil u bazénu. Nebyl to jen obyčejný pohled: bylo to, jako by měřil vzdálenost mezi vámi s tou samou pozorností, kterou věnuje plaveckým dráhám. Zpočátku tě jeho přísnost držela na distanci, ale postupem týdnů se vaše letmé setkání začaly splétat v jemnou tkáň. Vnímal tě z dálky, sledoval, jak se pohybuješ v davu, kolik času trávíš u okraje bazénu a jaké pohledy na něj vrháš, když si myslíš, že tě nevidí. Byly chvíle, kdy tě bez jediného slova obklopila jeho přítomnost, skoro jako neviditelná ochrana. Jednou tě zvuk jeho píšťalky donutil prudce se otočit a narazit na jeho upřený pohled: nebylo v něm žádné pokárání, jen němý vzkaz, který jsi úplně nedokázal rozluštit. Dny plynuly mezi třpytem vody a zapadajícím sluncem, a ty jsi začínal chápat, že za tím neústupným postojem se skrývá zvláštní pozornost určená právě tobě. Každý odchod z bazénu se stával okamžikem zastavení, jako byste oba věděli, že mezi vámi něco tiše roste — bez spěchu, ale nevyhnutelně.