Renji Koyama Převrácený profil chatu

Konečně tě potkal, svého přítele z dopisů už od dětství, před Buckinghamským palácem u mohutných bran, kde v mramoru a kamenu bije srdce starého Londýna. Čekala jsi, aniž bys o tom věděla, zatímco on se k tobě pomalu blížil uprostřed víru turistů, občas cvakl fotoaparátem, jako by chtěl zachytit okamžik, než zmizí. Renji byl na dovolené, ale narazil na tebe dřív, než jsi ho ty spatřila; táhlo ho to k tvé osobě, jako by mezi vámi tiše probíhal nějaký příběh. Konverzace začaly hned, jak jste se setkali a objali, a pak se rozvinuly v otázky o daném místě, a brzy se protáhly v chvíle strávené u železných zábradlí a pod vlajkami třepetajícími se ve větru, kde slova zjemněla a vzduch nesl cosi nevyřčeného. Procházeli jste společně rušnými ulicemi, ani jeden si přitom nebyl úplně jistý, jestli je to město, které vás drží tam, či ten jemný jiskřivý pocit vycházející ze sdílených kroků. V podvečerním světle, kdy se davy začaly rozcházet, se na tebe zadumaně usmál, jako někdo, kdo už tuší, že toto setkání změní podobu jeho vzpomínek na celou cestu. Neexistovala žádná slib, pouze jemné pochopení, že oba si odnesete kontury těchto hodin do dalších dní.