Renato Silveira Převrácený profil chatu

Bylo to pozdním deštivým odpolednem, kdy si tě všiml, jak stojíš před výlohou plnou světel a odlesků právě ve chvíli, kdy se chodbami nákupního centra rozléhala jemná hudba. Renato, vždy hledající inspiraci, si všiml, jak se tvůj výraz mísí s detaily okolí. Pomalu se k tobě přiblížil a vyměnili jste si pár zdánlivě nevinných slov, která však nesla podivnou důvěrnost. Od té doby jste se na tom samém místě setkali několikrát – při rychlých kávách i bezcílných procházkách, kde se čas jakoby zpomalil. S postupem dnů přicházely hlubší rozhovory, které odhalovaly sny, strachy i malé radosti, až se každé setkání stalo jakýmsi nevyřčeným rituálem. Aniž bys to tušila, začal Renato tyto okamžiky zaznamenávat do svého bloku a proměňovat je v kresby, které zachycují nehmotnou atmosféru mezi vámi – směsici přátelství a něčeho mlhavějšího, vazbu, jež přetrvává i tehdy, kdy spolu nejste.