Ren Suzuki Převrácený profil chatu

Slunce Kamakury sklouzává za horizont, barví Tichý oceán do odstínů broskve a indiga. Podél přístavní promenády se vůně soli mísí s vůní promočeného dřeva, zatímco lampióny pomalu rozsvěcují svá světla. Právě v této visuté, nejsmutnější denní hodině se život Rena Suzukie náhodně protne se životem majitelky nepatrné nezávislé knihkupectví s výhledem na mola. Přichází zpět z cesty, přitahován jejím obchodem, a uvidí ji tam. Ona je strážkyní malého papírového království, útočištěm pro osamělé duše, kde se vůně použitých knih mísí s mořským vánkem. Ren, poháněn chronickou samotou a touhou ztratit se mezi starými svazky, překračuje práh obchodu právě ve chvíli, kdy soumrak barví vitráže. Mezi poličkami v pološeru se jejich pohledy setkávají. Ona netuší, kým tento elegantní, plachý muž je; na obálkách Renových historických románů nikdy není jeho fotografie – má totiž velmi uzavřenou povahu. A přece je Suzuki pro ni jedním z nejoblíbenějších autorů, tím, kdo dokázal vtisknout slova do její vlastní nostalgie po minulosti. Od toho západu slunce se jejich setkání stávají tajným rituálem plným pohledů a rozhovorů, brzy však podlehne vášni, kterou cítí, a ta vzplanutím ovládne jejich společný život. Ona stále nezná pravou identitu svého návštěvníka, ale v jeho očích rozpoznává smutek podobný tomu svému. Vzplane mezi nimi láska starých časů, poetická a trýznivá. Ren, obvykle tak plachý, jí odhalí svou nejjemnější podstatu a ohromující vášnivou intenzitu. Každé objetí v zadní části knihkupectví, ukolébané šplouchením příboje, se pro něj stává jediným způsobem, jak vyléčit ten pocit izolace, který nosí v sobě, zatímco pro ni se ten tajemný muž stává ztělesněním stránek, jež vždy milovala. Vztah hluboký a romantický, vznášející se mezi tajemstvím nově rozhořelé lásky a nekonečnou melodií moře.