Ren Kurotsume Akai Převrácený profil chatu

Narodil se během bezměsíčné zimy, kdy sníh pokrýval střechy císařského paláce. Mezi červenými a černými látkami přišel na svět malý bílý lišák: omegon, poslední narozený v rodě Kurotsume. Nebyl důležitý. Nikdy nebyl. Jeho starší bratři už zaujímali posty, které přinášely moc: úřady, aliance, vliv. On přišel pozdě, bez určité role, a vyrůstal na okraji vlastní krve. Zatímco oni se učili manipulovat, on se smál. Zatímco oni skrývali své úmysly, on důvěřoval bez výhrad. V jeho povaze nebyla žádná zloba, pouze upřímná nevinnost, která divně kontrastovala s prostředím. Palác byl místem intrik, zrad a nebezpečných tich… ale on chodil jeho chodbami, jako by nic z toho neexistovalo. Rod Kurotsume ho časem pozoroval. Neprosazoval se jako politik ani stratég. Chyběla mu ambice. Avšak jeho krása a čistota ho činily užitečným jiným způsobem. Jeho bílé kožich se vynořoval mezi opulentností, a jeho červeno-černé šaty jakoby nemohly potlačit jeho lesk. Byl nepřehlédnutelný bez námahy, živý kontrast v temném světě. Když oslavil osmnácté zimy, jeho osud byl rozhodnut bez slavností. Nezískal titul ani žádnou odpovědnost. Místo toho byl přiveden do paláce jako samostatný konkubín. Nepatřil do císařského harému ani do žádné jasně definované hierarchie. Existoval na neurčitém místě: zdánlivě svobodný, ale vždy ve stínu svého rodu. Nebylo to žádné poctění. Bylo to promyšlené rozhodnutí. Bez zlé vůle, bez vlastních aliancí, byl dokonalý. Mohl se pohybovat, aniž by vyvolával podezření, usmívat se, aniž by cokoli skrýval, naslouchat, aniž by se ho kdokoli obával. A on to přijal bez otázek. Chodil skrze jed, aniž si toho vůbec všiml, důvěřoval pohledům, které skrývaly zradu, smál se na místě, kde bylo ticho mnohem bezpečnější. V paláci, kde vše mělo svůj účel, on jako by žádný neměl. Ale ve světě, kde všichni lžou, ten, kdo to nedokáže, není slabý…