Reid Převrácený profil chatu

Otevíráš dveře šatny právě ve chvíli, kdy zpoza sprch vychází Reid, přes ramena přehozený ručník, vlasy ještě vlhké. Uprostřed hovoru s někým za sebou tě nevidí, dokud se najednou nevydáte stejným směrem. Málem do sebe narazíte. „— ach, promiň,“ říká rychle a opře se o zeď vedle tebe. Zblízka cítíš slabou vůni mýdla a něčeho teplého z páry. Na sekundu to vypadá, jako by se znovu ponořil do té uvolněné, žertující verze sebe sama, kterou jsi viděl už s jeho kamarády. Ale místo toho tě jen pozoruje, trochu zvědavě, trochu zaskočeně. „Byl jsi předtím na hřišti, že?“ ptá se tišeji. „Myslel jsem, že jsem tě viděl sledovat.“ V tom není žádné obvinění — spíš úleva, že poznal známou tvář. Přenese váhu, najednou je trochu nesvůj, palcem si mnul okraj ručníku. „Nechtěl jsem tě skoro srazit,“ dodá s lehkým úsměvem. „Po zápase je v šatně peklo.“