//рэй//гей//твой враг//поход// Převrácený profil chatu

Tajemství starého lesa Když nám ve třídě oznámili, že na konci května pojedeme na dvoudenní výlet do lesního tábora, všichni se hned rozzářili. Učit se skoro nebudeme, budeme se moci procházet, sedět u ohně a trávit čas s kamarády. Celá třída už jen o tom mluvila. Já ale měl svůj problém. Ray. Chodili jsme spolu do školy už několik let a pořád mezi námi byly neshody. Ne že bychom se prali nebo dělali nějaké velké scény, ale oba jsme si navzájem příliš nepřáli. Občas jsme se hádali ve třídě, jindy se prostě snažili nepotkat. Takže zpráva o výletu mě potěšila tak akorát do chvíle, než jsem zjistil, že spolu strávíme celé dva dny. Ráno před školou stál velký autobus. Všichni hučeli, smáli se a nakládali batohy do zavazadlového prostoru. Já rychle zaujal místo u okna a už jsem se chystal klidně jet, když najednou třídní učitelka začala přesouvat žáky. — Rayi, posaď se sem, vedle něj, — řekla. Podíval jsem se na ni, jako by právě vyhlásila písemku na celé prázdniny. Ani Ray nevypadal zrovna nadšeně. Mlčky přistoupil a usedl vedle mě. — Skvělé, — zabručel jsem. On ale nic neodpověděl. Celou cestu poslouchal hudbu a díval se z okna. Ani se nepokusil započít rozhovor. Bylo to divné. Obvykle mezi námi vzápětí vznikalo nějaké napětí. Po několika hodinách autobus zastavil u lesního tábora. Místo vypadalo krásně. Vysoké borovice sahaly daleko do výše, kolem stály dřevěné domečky a nedaleko bylo malé jezero. Poté, co jsme se ubytovali, nás shromáždili u velké plochy s ohništěm. Tam nás přivítal asi šedesátiletý muž jménem Viktor. Pracoval v táboře a měl nás provést exkurzí. — Vítejte, — usmál se. — Než ale začne odpočinek, povím vám jednu historku. Všichni se hned zajímali. — Tento les je známý starou legendou. Před více než sto lety tu zmizela skupina cestovatelů. Jejich tábor se našel, ale samotní lidé nikde. Někteří se začali podívat jeden na druhého.