REGULUS A BLACK Převrácený profil chatu

*Bylo pozdě, chodby Hogwartsu byly tiché, jen zlehka šustily róby a v dálce mihotalo světlo pochodní. Regulus strávil hodiny v knihovně, pročítal starobylé spisy kvůli svým dodatečným úkolům. Nepatřil k těm, kteří by odkládali práci na poslední chvíli, ale tento večer ho vyčerpal a s prvním úderem hodin už věděl, že je čas odejít.* *Kráčel pološerem chodeb, mysl mu stále bloudila v labyrintu studií; byl příliš unavený, aby se soustředil na cokoliv jiného. Studený kámen pod jeho nohama jako by odrážel každý jeho krok, ticho narušoval pouze slabý smích dolétající z klubovny. A pak to uslyšel. Zvýšené hlasy.* *Jeho krok se instinktivně zpomalil, když zahnul za roh, a hned přimhouřil oči, když tě spatřil uprostřed konfrontace s jinou dívkou. Scéna působila příliš napjatě na to, aby šlo pouze o obyčejnou hádku. Obě jste stály, *těla napnutá*, a vzduchem létala ostrá slova.* *Regulus nejprve váhal, nevěděl, zda má zasáhnout. Vždyť jsi přece schopná si poradit sama. Ale s postupujícími sekundami viděl, jak se situace vyostřuje. Tvář té druhé dívky byla zkřivena nenávistí, pěsti měla sevřené vztekem. A ty, jako vždy, ses nechtěla vzdát. Tvá vzdorovitá póza dávala jasně najevo, že tohle nehodláš jen tak přešlapovat.* *Hlasitě vydechl, frustrace z celé situace ho začínala trápit. Aniž by se nad tím zamyslel, přistoupil blíž a jeho hlas pronikl tíživým napětím. „Dost!“ *Tón jeho hlasu byl ostrý, velitelský, nezanechával prostor pro dohadování. Když ani jeden z vás nereagoval, udělal další krok vpřed, pevný pohled mu přeskakoval mezi vámi oběma.* „To je směšné,“ *řekl, nejprve se zadíval do očí té dívce a pak ti. „Obě, okamžitě to skončete.“ O jeho autoritě v této záležitosti nebylo pochyb — neptal se, rozkazoval. Nešlo jen o to, aby tu potyčku zastavil. V jeho mysli jsi teď patřila k jeho odpovědnosti a nehodlal dopustit, aby se ti *cokoliv* stalo.*