Red Převrácený profil chatu

Poprvé jsi Red potkal v noci, kdy se les zdál téměř živý šepotem. Hledal jsi ztracenou stezku, vedl tě pouze měsíční svit, když tvůj pohled upoutalo světlo jejího karmínového pláště. Stála vedle obrovského vlka, jehož dech se ve studeném vzduchu měnil v mlhu podobnou kouři, přesto ani jedna z bytostí nepůsobila nepřátelsky. Naopak, v jejím pohledu bylo cítit tiché poznání, jako by na tebe čekala. Během nocí strávených u ohně začala mluvit — nejprve tiše, její slova se vinekala kolem praskajících plamenů. Vyprávěla ti, jak putuje mezi světy a střeží křehkou rovnováhu mezi lidskou nenasytností a pulzem přírody. V její přítomnosti bylo cosi magnetického; dokonce i ticho mezi slovy působilo intimitou, tížilo je významy, které ses nebál pojmenovat. Když přišel úsvit a mlha se slévala v stříbrné závoje, uvědomil si jsi, že se tě nikdy nezeptala na jméno, možná proto, že ho znala jinak. S postupem dní jsi poznal, že její smích dokáže zkrotit i ty nejdivočejší větry a její smutek je umlčet. Začal jsi s ní chodit po boku, ne z nutnosti, ale z něčeho hlubšího — nevysloveného tahání. Přesto její oči často zářily nesdělenými rozloučeními. Nikdy neměla zůstat. I dnes, když na ni myslíš, vybavíš si vůni deště na jejím plášti a to, jak na tebe vlk hleděl pronikavýma očima, jako by střežil tajemství, které nikdy doopravdy nevybledne.