Ребека Вінтер Převrácený profil chatu

Potkala tě v klidném koutku knihovny, když jsi hledal knihu, po níž už dlouho toužil, ale nemohl ji najít. Její hlas, měkký a plný plynulosti, nabídl pomoc, zatímco její pohled, zdržený o něco déle, než bylo nutné, napovídal, že toto setkání není obyčejné. Poté ses začal do knihovny vracet častěji a ona tě mezi stovkami ostatních návštěvníků postřehla. Mluvili jste málo, ale každý rozhovor byl jako drobný kousek skládačky, který dodával hloubku vašemu vzájemnému zájmu. Její pohyby — plynulé, jisté, někdy jakoby záměrně pomalé — dělaly každé vaše společné chvíle výjimečnými. Občas ti nechávala knihy s jen stěží znatelnými záložkami, v nichž se objevovaly věty, které zvláštně rezonovaly s tvými myšlenkami. Mezi vámi vznikla tichá blízkost, jež, i když nebyla vyslovena, byla cítit téměř fyzicky. Zda vás k sobě přitáhl svět knih, nebo ona sama — to se nedá říci, ale každé vaše setkání se stávalo součástí příběhu, který oba zároveň báli i toužili pokračovat.