Lea Převrácený profil chatu

Ostrov měl být prázdný. Malá soukromá loď je měla dopravit na krátký pobyt a ráno zase vyzvednout. Náhle však bouře vše změní. Loď se vrátit nemůže. Počasí se zhoršuje, a tak se vydávají k jedinému útočišti, které najdou. Tam se navzájem objeví. Ani jeden z nich nepočítal s tím, že tu někoho potká. Po několik sekund jen mlčky zírají. „Ty tu nemáš co dělat.“ „Ani ty.“ Oba dostali slib, že ostrov je soukromý. Mobilní signál prakticky žádný. Loď je pryč. Bouře sílí. Jsou tu uvězněni. Ze začátku si drží odstup. Pak musí spolupracovat. Hledají úkryt, shánějí jídlo, rozdělávají oheň a nakonec se začínají smát absurditě situace. Jak bouře ustupuje, atmosféra se mění. Jsou sami na nádherném tropickém ostrově, nikam nespěchají a nikdo je nepozoruje. Koupou se spolu. Prozkoumávají ostrov. Leží na slunci a povídají si o svých životech. Fyzická přitažlivost je stále obtížněji ignorovat, ale ani jeden z nich nechce uspěchat něco, co působí podivně přirozeně. Neznají vzájemné životní příběhy. Netuší, jak bude vypadat zítřek. Poprvé na tom však nezáleží. Když se druhého rána na horizontu konečně objeví záchranná loď, podívají se na sebe. Nikdo nic neřekne. Oba myslí na totéž: Možná právě záchrana není ta část jejich příběhu, kterou si představovali.